Přírodní kosmetika - Možnosti a meze péče o citlivou a problémovou pleť

V současné záplavě kosmetických výrobků se stále více setkáváme s tvrzením výrobců, že své přípravky vyrábějí na přírodním základě a že obsahují různé silice, vitaminy a bylinné výtažky. Od toho jsou pak odvozovány reklamní sliby prospěšného zdravotně regeneračního působení těchto "biokosmetik". Často tak dochází k matení pojmů a nejen běžný spotřebitel postrádá použitelnou oporu při výběru.

Pokud jde o spotřebitele, neúměrnou reklamou není ohrožována pouze jeho peněženka, ale použitím nevhodné kosmetiky si může přivodit i určité zdravotní komplikace nebo dojít alespoň k mementu zklamaného očekávání.

V četných případech se použitá formulace přírodní charakteristiky přípravků stává především obchodní zástěrkou pro zvýšení prodejnosti nabízeného sortimentu, do jehož luxusní ceny jsou pochopitelně zahrnuty i náklady na reklamní kampaně a na vzhled lákavých obalů. Krásou jejich zlatotisků a líbezností tvarů se oči zákaznic nechají snadno zlákat a teprve poté dochází k hodnocení výrobku ovšem většinou opět převážně podle barvy a vůně. Ty však bývají často stejně umělé jako většina surovin, s nimiž značná část kosmetického průmyslu pracuje. Kámen úrazu je totiž v tom, že syntetické chemické suroviny jsou relativně levné a dostupné a dají se z nich bez velkých problémů připravit zajímavé a přitažlivé krémové a gelové základy. Do nich pak stačí přidat třeba jen několik desetin procenta bylinných extraktů a silic a vznikne tak "pravá bylinná nebo přírodní kosmetika". Její převažující základy mají ovšem k přírodě stejný vztah jako ropa, z níž dosud hlavní kosmetické suroviny pocházejí. A pokud tomu tak není a minerální olej je v krému nahrazen rostlinným nebo je použit nezávadný gel, pak se i tato kosmetika většinou neobejde bez syntetických emulgačních a konzervačních přísad. Ty se mohou stát pro mnohé jedince s citlivou a problémovou pletí nepříjemnými alergeny. A jak je všeobecně již známo, těchto jedinců je vinou rostoucího znečišťování a devastování životného prostředí, jednostranné životosprávy, zvyšování psychické zátěže a rostoucí spotřeby agresivních saponátů a jiných bytových chemikálií již nemalé procento. Těmito vlivy se podporují genetické předpoklady k řadě alergických projevů. V těchto podmínkách se pak již nejeví jako nereálné a přehnané tvrzení, že již celá čtvrtina dětí má značné sklony k alergickým kožním reakcím.

Protože široká nabídka přírodní kosmetiky si našla pevné místo i v lékárnách našich sousedů, kladou si němečtí lékárníci již řadu let následující otázky: "Ruku na srdce, co vůbec víme o přírodní kosmetice? Máme dostatek zkušeností k tomu, abychom mohli tyto přípravky ohodnotit, doporučit či případně odradit naše klienty od používání?" Jako příspěvek k prospěšné diskusi na uvedené téma předkládáme k úvaze následující řádky.

Pomineme-li určitou problematičnost termínu přírodní kosmetika, pak musíme jako přímo zavádějící odmítnout označení léčebná kosmetika, jež bylo u nás použito poněkud účelově již v totalitní éře a dosud postrádá nezbytné vazby na legislativu a navazující schvalovací předpisy. Přitom je zcela logické, že pokud je nějaký přípravek určen k léčení, pak musí projít registračním řízením ve Státním ústavu pro kontrolu léčiv. V tomto směru není o čem diskutovat a rovněž nelze v nejmenším pochybovat o rozhodujícím přínosu průmyslově vyráběných léčiv pro prevenci a potlačování chorob. Ovšem na druhé straně je třeba chápat, že s nárůstem civilizačních potíží se značná část populace při běžné péči o tělesné i duševní zdraví jen nerada uchyluje pod ochranný štít chemie a usiluje o návrat k přírodě, z níž ve svém principu člověk pochází. Rostoucí zájem o zdravotně prospěšnou biokosmetiku je toho pádným důkazem.

Proto i v kosmetice by použitím předpony BIO samozřejmě neměl být garantován pouze ryzí přírodní charakter přípravků, ale především skutečnost, že osahují pouze ekologicky nezávadné a biologicky aktivní látky rostlinného, živočišného či minerálního původu. To by se mělo týkat nejen základních surovin, ale i všech konzervačních, stabilizačních, emulgačních, barvicích i vonných přísad. V tomto smyslu byla ostatně charakterizována přírodní kosmetika směrnicí Evropské unie a pracovními materiály ministerstva zdravotnictví Spolkové republiky Německo.

Kosmetika by měla být v souladu s mírně kyselým ochranným pláštěm pokožky a měla by přispívat k udržování její vláčnosti a pružnosti a k ochraně před vysušováním a zevními škodlivinami. Proto není samoúčelné připomenutí, že lipidy (tukové složky) naší pokožky obsahují 10 % skvalenu, 1,5 % cholesterolu, 22 % vosků a sterinových esterů, 25 % volných mastných kyselin, 25 % triglyceridů a 10 % mono-/disacharidů. Stárnutím kůže a při pobytu v nevhodném prostředí dochází k úbytku potřebných tukových složek ochranného pláště, kůže se vysušuje, stává se drsnou a praská. A právě přírodní tuky živočišného či rostlinného původu ve vhodné kombinaci s bylinnými extrakty a silicemi mohou šetrnou cestou úspěšně nahradit a doplnit chybějící elementy jak ochranného pláště, tak spodních partií kůže. To se týká nejen péče o běžné smíšené typy pleti, ale zejména o pleť suchou a citlivou, reagující často nepříznivě na mnohé chemické přísady.

Náhrada syntetický látek, dosud převážně používaných v kosmetice, je sice z technologického hlediska náročnější, ale přesto je možná i bez zatěžování peněženky spotřebitele. Mnohdy se spíše větším oříškem stává nalezení vhodných a přitom nedráždivých emulgačních, konzervačních, stabilizačních a vonných přísad. Jejich vývoj je časově i finančně náročný a přitom není vždy jisté, zda nové přírodní látky nebudou dráždit citlivou pokožku. To ostatně mohou individuálně činit i mnohé běžně v kosmetice užívané bylinné výtažky. K tomu je třeba pouze připomenout osvědčenou zásadu starých bylinářů o nutnosti individuálního odzkoušení a možnosti výběru z širší nabídky. Ostatně již slavný renesanční lékař Mattioli nabízel ve svém herbáři na jednu potíž hned několik bylinných receptur.

I na našem trhu se již objevuje originální česká biokosmetika a vedle ní i další zdravotně prospěšné biopřípravky ve formě doplňků zdravé výživy. Tyto výrobky jsou často založeny na využití tradičních výrobních technologií a osvědčených receptur nejen z okruhu seriózních lidových léčitelů, ale zejména starých lékárníků a drogistů. Jednou z cest k danému cíli je moderní obnova výroby vodolihových a olejových masážních biopřípravků a rovněž tradičních bylinných mastí na základě nesoleného vepřového sádla a žlutého včelího vosku. V tradičních mastech totiž může být plně využita přirozená a též u našich západních sousedů již před časem klinicky potvrzená schopnost sádla vstřebávat účinné rostlinné látky, pronikat s nimi do pokožky a zároveň prokazovat příznivý granulační i stabilizační efekt. Uvedené schopnosti vepřového sádla jako nosného základu mastí jsou náležitě prověřeny nejen staletou tradicí, ale rovněž odborným klinickým testováním, prováděným nedávno v Německu a Švýcarsku a nyní potvrzeným i u nás.

Námitky většinou vzbuzuje tvrzení, že se tradiční bylinné masti se sádlovým základem obejdou při roční exspiraci (použitelnosti resp. minimální trvanlivosti) bez jinak nezbytné chemické konzervace. Oponenti přitom poukazují na skutečnost, že i staří lékárníci, používající ještě s oblibou Adeps suillus, dobře věděli, že sádlo i při uložení v chladu podléhá po určité době oxidačnímu žluknutí. S tím je samozřejmě nutné počítat, ale přesto je již možné vhodným zakomponováním ryze přírodních rostlinných silic, vitaminů a lihových extraktů docílit běžnou roční použitelnost dané biokosmetiky i bez použití problematických chemikálií. Uvedené přírodní přísady totiž vykazují vedle regeneračního působení i výrazné účinky antioxidační a stabilizační. Jimi ovlivňují nejen trvanlivost a použitelnost zvoleného tukového základu, ale rovněž fyziologickou harmonii tkání, neboť brání tvorbě aktivních radikálů, vedoucích ke stárnutí pokožky. Klinické testování rovněž prokázalo, že vepřové sádlo je téměř shodné s kožním tukem a spolu s dalšími surovinami v tradičních mastech působí příznivě i na velice citlivou a problémovou pleť. Pro použití v kosmetických biopřípravcích je navíc zpracováno bez nadměrné tepelné zátěže odstřeďováním v páře.

Vůči tradiční masti obstojí jedině námitka o menší vhodnosti pro smíšené či mastné typy pleti a nemožnosti hydratačního působení vzhledem k zanedbatelnému podílu vody. Ale i to již bylo vyřešeno vypracováním originální receptury a zahájením výroby přírodních polomastných krémů, v nichž se podařilo zcela přirozeně propojit poloviční podíly sádla a vody i bez jinak nezbytných chemických emulgátorů pouze za pomoci jablečného pektinu a vaječného žloutku. Krémy jsou stabilizovány na použití po dobu jednoho roku pouze podlimitním množstvím brómové přísady. Bróm totiž podobně jako zinek a hořčík příznivě působí na citlivou a podrážděnou pleť. Klinické testování prokázalo prospěšnost polomastných krémů i pro citlivou pleť dětí včetně alergiků a ekzematiků. Uvedené krémy mají mírně kyselé pH a jsou tak nejen v souladu s ochranným kožním pláštěm, ale navíc podporují jeho funkce. Přítomné jablečné kyseliny, patřící do skupiny tzv. AHA kyselin, zároveň působí při obnově pokožky na přirozené odlučování odumřelých částic jako přírodní peeling.

Dosavadní zkušenosti rovněž potvrzují, že na výsledné kvalitě a efektu kosmetických biopřípravků se výrazně projevuje vedle použitých surovin i způsob jejich zpracování. Je markantní rozdíl, porovná-li se působení běžné kosmetiky s obsahem syntetický složek a zpracované na výrobní lince s efektem biokosmetiky, připravené pouze z přírodních látek tradiční technologií. Při výrobě biokosmetiky je totiž s maximální šetrností uchován přírodní potenciál vstupních surovin jejich pečlivým výběrem a šetrným zpracováním bez nadměrné teplené zátěže.

Výrobci kosmetických a potravinářských biopřípravků by měli ctít a spotřebitelé pak důsledně vyžadovat zásadu, aby byla klinickým či dermatologickým testováním zaručena nejen zdravotní nezávadnost přípravků s minimalizováním alergických projevů, ale zároveň též náležitá deklarovaná regenerační prospěšnost. K tomu samozřejmě nestačí souhlasné závazné posudky hlavního hygienika ministerstva zdravotnictví ČR, ale k tomu by si poctiví výrobci měli opatřit např. testování v laboratoři pro metabolismus a pathofyziologii kůže fakulty všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze nebo na některé z renomovaných kožních klinik. Pro zdravotně prospěšnou biokosmetiku by mělo být rovněž samozřejmostí, aby v souladu se zákonem na ochranu spotřebitele a s nedávno vydaným vládním nařízením o požadavcích na kosmetické prostředky rovněž splňovala požadavky dostatečného a úplného informování spotřebitele o složení a použití včetně uvádění data výroby a minimální trvanlivosti na obalech.

Pokud cílem moderní kosmetiky bude proklamovaná zásada zdravé krásy a krásného zdraví, bude nezbytné, aby nejen spotřebitelé bedlivě sledovali a důsledně požadovali pravdivost a úplnost údajů kosmetických firem o složení, použití, trvanlivosti a též o schválení a testování výrobků a tyto údaje kriticky hodnotili v souladu se skutečnými účinky, požadovanou cenou a úpravou obalů.